Proč bych měla uklízet?

4. dubna 2018 v 15:30 |  Minimalismus a uklízení
Aby rodiče byli spokojení? Abych našla ztracené věci? Proč bych měla uklízet?

To je otázka, kterou jsem nechápala. Neznám snad nikoho, kdo rád uklízí - třídí věci. Znám lidi, kteří rádi vysávají nebo utírají prach, ale nikoho, kdo by rád třídil své věci. A ani já jsem nebyla výjimkou. Nesnášela jsem to. Když jsme se začala zajímat o minimalismus byla jsem uchvácená tím, jak málo věcí mají a jak je tam čisto a krásně. Já měla plné šuplíky bordelu, skříně bordelu, krabice bordelu - všude byl bordel. Najít něco v mém pokoji byl nadlidský výkon a boj o přežití. Otevřít skříň bez toho, aby na vás vypadl bordel a udělal ještě větší bordel jsem považovala za zázrak.

Položila jsem si otázku, proč bych to měla uklízet?
Nechtěla jsem tolik zbytečných věcí.
Je to potom nádhera, když jste obklopeni věcmi, které milujete, nebo potřebujete.

Začalo to u oblečení. A tak jsem třídila. Nakonec mi zbylo méně jak polovina mého oblečení. Věnovala jsem to mamince, která zůstala sama s dětmi, protože jí utekl manžel. Byla jsem ráda, že jsem někomu udělala radost. A sobě taky. Od té doby jsem skříň třídila ještě několikrát. Občas jen tak vyřádím nějaký kousek, někdy zase odeberu spoustu věcí. Můj pokoj rozhodně opustilo více jak 20 velikých tašek plných oblečení - vždy jsem je někomu darovala. Hezké kousky prodala kamarádkám. A zjistila jsem, že mi vyhovuje mít tak málo oblečení, mám tam jen věci, které ráda nosím a hodí se většinou ke všemu - mám hodně omezenou barevnost šatníku (max. 2 barvy s výjimkami)

Další na řadu byly mé šuplíky a jiné skříně s kravinama - třídit to budu muset ještě několikrát, protože mám pořád spoustu věcí a tenhle víkend jsem zase vyhodila dva pytle. Většinu vytřídila. Zbytek věcí jsem odnesla na půdu. Pořád tu mám věci, které jsou zbytečné, ale mám knim jakýsi divný vztah, na půdě mi nepřekáží, ale vím, že před nimi věčně utíkat nemůžu. Beru to jako dočasné řešení. Nikdy bych nečekala, že se mi do mého malého pokojíku vejde tak moc věcí. Ale s počtem, co mám teď pořád nejsem spokojená.

Jediné, čeho se nikdy nevzdám jsou knihy. Čtu ráda, ale málo. Knihy jsou pro mě něco posvátného. Něco, co se nevyhazuje a co hůř, pořád si přibírám další. Tohle je prostě věc, které se nehodlám zbavit - prozatím. Mám tu hodně staré knihy, sbírky básní, knížky posbírané na nádražích, v prodejích knih za jednu korunu, nové oblíbené tituly, dětské knihy a spoustu encyklopedií. A říkám si, že dokud na to mám místo, nemám potřebu to vyhazovat - no uvidíme.

V budoucnu se chci více zaměřit na japonskou techniku : KonMari.
Přečíst si o tom více, protože to, co jsem zatím slyšela mě naprosto nadchlo. Šlo právě o uklízení. Všechny věci daného druhu třiďte najednou - dejte je na jednu kupu a nechce si jen věci, které nezbytně potřebujete, nebo je naprosto zbožňujete. Tím se zatím řídím a určitě je toho mnohem více.
Tahle technika se ale věnuje spousta věcem a to i ukládání věcí, udržování pořádku a tak dále.

Chci si svůj prostor udělat čistý, útulný, přehledný a bez zbytečností, které mi ubírají energii. To je ten důvod, proč bychom měli uklízet. Není to kvůli rodičům, partnerovi ani kvůli nikomu jinému. Děláme to pro sebe a nikdo to za nás neuklidí :)

Proto vás vyzívám k tomu, aby jste zvedli svou prdelku a šli třeba přetřídit něco, v čem víte, že máte nepořádek :)
Já jdu taky.
 


Komentáře

1 Black Strange Black Strange | Web | 4. dubna 2018 v 15:48 | Reagovat

To znám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama